Chacor je zmiňován v el-amarnské korespondenci (14. stol. př. n. l.), nalezené v El Amarně v Egyptě. Ta obsahuje mj. dopisy chacorského panovníka Avdi Tišriho, který v nich sliboval věrnost faraonovi. Avdi Tišri byl jediným kanaánským panovníkem v celém tomto diplomatickém archivu, jenž se tituloval jako „král“, což svědčí o velikosti a rozkvětu města v tomto období. Chacor je zmiňován také v textech z Mari, které se nachází blízko Tigridu.
Zprávy o Chacoru se nacházejí také v Bibli. Město bylo zničeno ohněm ve 12. století na konci doby bronzové. O dobývání města Izraelity mluví Joz 11, 10 (Kral, ČEP). Znovu bylo vybudováno králem Šalomounem[3] v 10. století, spolu s výstavbou Megida a Gezeru. V době vlády krále Achaba, na konci 9. století př. n. l. se město stalo jedním z hlavních měst severního království a byla v něm vybudována nová pevnost. Roku 732 př. n. l. bylo město dobyto asyrským králem Tiglatpilesarem
